Organizace

Naše vize

ÚHKT je rozvíjejícím se centrem prvotřídní medicíny a špičkového výzkumu, a také přátelskou a bezpečnou organizací pro pacienty i personál.

ÚHKT je největší hematologické centrum v Česku a už více než 70 let tu je pro všechny, kteří potřebují opravdu specializovanou léčbu. Tvoří ho totiž nejen špičkoví lékaři, ale také tým osmdesáti vědců, kteří pátrají po tom, proč vůbec poruchy krvetvorby v těle vznikají a jak je co nejúčinněji napravit. Se svými výsledky patří k nejlepším v oboru.

I díky tomu je Ústav hematologie a krevní transfuze víc než jen nemocnice, a to jak pro pacienty s nádorovými onemocněními typu leukémie nebo myelodysplastický syndrom, tak pro nemocné s opravdu vzácnými poruchami krevní srážlivosti a krevních destiček.

ÚHKT v číslech

V ambulanci za rok provedeme více než 21 000 ošetření
Na 40 lůžkách ročně hospitalizujeme více než 500 pacientů
V denním stacionáři za rok provedeme přes 6 000 výkonů
Roční obrat je více než 1,2 miliardy korun

Historie

Proč ÚHKT v roce 1952 vznikl a co byl tehdy jeho první úkol?

Ústav hematologie a krevní transfuze v Praze (ÚHKT) byl založen 1. ledna 1952 společně s řadou dalších rezortních výzkumných ústavů ministerstva zdravotnictví. Za šedesát let jeho existence se z něj stalo prestižní pracoviště spojující specializovanou léčebnou péči a diagnostiku s intenzivní výzkumnou činností v oboru hematologie a krevní transfuze.

Začátky ústavu – nadšení a ohromná píle

Výzkum a ostatní aktivity byly v době vzniku ústavu zaměřeny hlavně na projekty, jejichž výsledky mohly být využity k omezení počtu obětí při válečných konfliktech - na transfuziologickou problematiku, přípravu náhražek krevní plazmy a protišokových roztoků. S tím souviselo zavádění biochemických, fyzikálně chemických a morfologických vyšetřovacích metod, studium plazmatických proteinů a počátky imunologických studií. Podmínky pro otevření klinického oddělení se teprve připravovaly.

Vedoucí pracovníci a převážná část zaměstnanců byli většinou čerství absolventi vysokých a středních škol, jejich vzdělání bylo často pozdrženo zavřením vysokých škol během druhé světové války. Nedostatek zkušeností s výzkumnou prací a omezené možnosti seznámit se s prací na zahraničních pracovištích kompenzovali mladí, často nadaní zaměstnanci nadšením, usilovným studiem a snahou přispět svou prací k řešení vědeckých problémů. Kontakt se světem zajišťovala dobře vybavená knihovna ústavu. Ta poskytovala kromě knižního fondu i širokou škálu odborných periodik a v roce 1954 iniciativně začala vydávat referátový časopis Excerpta Hematologica. Časopis, rozesílaný na hematologická pracovitě a transfuzní stanice po celém Československu, přispíval k rozšiřování odborných znalostí a vyplnil mezeru složitého získání zahraniční literatury. Řada pracovníků ÚHKT Excerpta připravovala, a získávala tak přehled o světové hematologii, transfuziologii a příbuzných oborech i zkušenosti pro psaní vlastních publikací.

Rozvoj jednotlivých oddělení

Cílem ÚHKT bylo už od začátku vytvoření a zajištění organizace transfuzní služby a podílení se na zásobování nemocnic transfuzními přípravky. Vypracovány tak musely být organizačně-metodické postupy pro celou republiku, výzkumně byla řešena konzervace krve a krevních elementů. Důrazně se dbalo i na zajištění a rozvoj bezpečnosti krevní transfuze se zřetelem na možnost přenosu některých virových infekcí, zejména viru hepatitidy, později HIV a cytomegaloviru. Připraven byl hyperimunní gamaglobulin, který jako preparát HEPAGA převzal do výroby Ústav sér a očkovacích látek.

Komplementární imunohematologické oddělení určovalo krevní skupiny a podskupiny, vytvořilo banku vzácných krevních skupin, studovalo leukocytární a destičkové antigeny a zabývalo se určováním paternit. Vznikla laboratoř na typizaci HLA antigenů a tematika řešená na tomto oddělení plynule přešla k současnému vyhledávání vhodných dárců kostní dřeně. Bakteriologická laboratoř kromě kontroly sterility krevních produktů a bakteriologické kontroly místností a zařízení prováděla také kultivační vyšetřování a citlivost na antibiotika pro pacienty klinického oddělení. Výzkumně se zabývala studiem protilátek proti tkáňovým antigenům.

Významný byl v prvních letech výzkum protišokových roztoků a náhražek krevní plazmy. Vyvíjely se bílkovinné roztoky ze zvířecí plazmy s potlačenou antigenicitou, byla zavedena a do výroby úspěšně převedena výroba dextranu, prováděla se frakcionace krevní plazmy. Úspěchem byla výroba fibrinových trubiček a fibrinové pěny. Oddělení experimentální fyziologie a farmakologie testovalo transfuzní přípravky a konzervační roztoky na pyrogenitu a sledovalo účinnost vyvíjených náhradních roztoků při léčbě šoku a imunitní odpovědi. S tím souvisel vlastní imunologický výzkum, výroba antisér i výuka mediků v operačních technikách na zvířatech.

Biochemická oddělení se nejdříve zabývala hlavně chemickými, biofyzikálními a vazebnými vlastnostmi bílkovin a zaváděla nové metody na jejich charakterizaci. Značný rozvoj problematiky nastal po roce 1957 s nástupem profesora Hořejšího do funkce ředitele ústavu. Rozvinuly se metody na frakcionaci plazmatických proteinů včetně originálních separací pomocí Rivanolu. Kromě plazmatických proteinů se studoval hemoglobin s cílem vyrobit hemoglobinový infuzní roztok, hledaly se rozdíly mezi normálním a patologickým hemoglobinem a vyšetřovaly se anomální hemoglobiny u pacientů k upřesnění diagnózy. Začaly studie biochemie buněčné membrány, cytostatických efektů antagonistů kyseliny listové a polymerace fibrinogenu. Zaváděly se nové analytické metody.

Na konci padesátých let byla založena oddělení tkáňových kultur a izotopů, která zachytila nové možnosti studia krevních buněk, jejich růstu, metabolismu a změn po působení cytostatik i jiných léčiv. V průběhu let byly získány velké zkušenosti s kultivacemi hemopoetických buněk i nádorových buněčných linií a práce s izotopy umožnila studium přežívání krevních elementů v oběhu, stimulaci lymfocytů a další diagnostické metody.

Další významná fáze rozvoje ÚHKT přišla v roce 1955 s otevřením klinického oddělení. Struktura ústavu i hlavní směry výzkumu byly přizpůsobeny tak, aby směřovaly ke kvalitní diagnostice a terapii krevních chorob. Prvním přednostou klinického oddělení se stal zkušený internista profesor Libánský. Oddělení mělo 42 lůžek v šesti pokojích a nezbytné laboratorní zázemí. Rentgenové oddělení plnilo nejen diagnostickou, ale i léčebnou funkci. Většina lékařů se kromě práce u lůžek nemocných zapojila i do programů, které od počátku propojovaly klinickou a experimentální problematiku. V prvních letech bylo v popředí řešení laboratorních metodik, sledovaly se léčebné účinky celého spektra cytostatik, imunologická reaktivita nemocných, zaváděly se nové metody cytomorfologické, včetně elektronoptických. Sledovala se leukokinetika a trombokinetika. Původních poznatků bylo dosaženo v oboru koagulace, řešila se diagnostická i terapeutická problematika hemofilie. Z několika hledisek byly studovány hemolytické stavy a v souladu s poznatky zahraničních pracovišť se zaváděly nové terapeutické postupy v léčbě krevních malignit. Řešily se také úkoly zaměřené na studium experimentální leukémie, byly studovány i konstruovány monoklonální protilátky pro zkvalitnění diagnostiky.

Snaha zlepšit prostředí a péči o nemocné vedla v roce 1976 k vybudování jednotky intenzivní péče (JIP). Nejdříve byli moderními postupy léčeni pacienti s akutní leukémií a provedena byla i první alogenní transplantace kostní dřeně (1986). Následovaly převody autologních kryokonzervovaných kostních dření v roce 1990 a první transplantace kostní dřeně od nepříbuzného dárce v Československu (1991), která byla uskutečněna už na nově vybudovaném transplantačním oddělení. Klinické oddělení sloužilo navíc jako doškolovací pracoviště pro hematology z celé republiky a lékaři se podíleli na výuce v Institutu pro vzdělávání lékařů a farmaceutů.

V průběhu let se v ÚHKT v souvislosti se stupněm poznání i v souladu se světovými trendy měnily řešené problémy i používané metodiky, jednotlivá oddělení se slučovala, rozdělovala, zanikala a vznikala nová. Po celou dobu existence ústavu se jeho pracovníci snaží o rychlé zavádění moderních klinických, diagnostických i experimentálních postupů, o pochopení dějů vedoucích ke vzniku hematologických chorob a o nejlepší způsoby jejich léčby. Často se odborníkům v ÚHKT podařilo včas zachytit nové směry v biochemii, imunologii, molekulární biologii a cytogenetice pro rozšíření kvalitní diagnostiky a terapie krevních chorob i pro programy základního výzkumu.

Sídlo ÚHKT: Dříve klášter, dnes nemocnice

Hlavní část budov ústavu byla od jeho vzniku umístěna v historické části pražského Nového Města, založeného už v roce 1348 Karlem IV. V místech, kde byly v průběhu staletí budovány i bořeny církevní stavby, kde kvetl obchod, zakládaly se školy, žili a pracovali umělci, mají zdravotnická zařízení tradici víc než dvě století.

ÚHKT dostal do užívání budovu z roku 1902 (budova A), která byla součástí divizní nemocnice a má průčelí do ulice U Nemocnice. Dodnes je zde umístěna transfuzní stanice ústavu, imunohematologie a některé výzkumné biochemické laboratoře. Další část ústavu byla při založení v původně jednopatrové staré klášterní budově (budova B), která v 18. století sloužila jako vojenská nemocnice. V prvních letech existence ústavu byla v přízemí knihovna s dokumentací a některé laboratoře. Patro se stavebně upravovalo, aby zde mohlo pracovat klinické lůžkové oddělení s nejnutnějšími hematologickými laboratořemi. Malé stavby v blízkosti hlavních budov sloužily pro nezbytné technické vybavení.

Od svého založení měl ústav detašovaná pracoviště. Oddělení výzkumu protišokových roztoků s analytickou a fyzikálně chemickou laboratoří pracovala v Roztokách u Prahy, v továrně na výrobu antibiotik. Tam byl také závod na sušení krevní plazmy. V roce 1957 bylo toto oddělení přestěhováno do budov Ústavu sér a očkovacích látek v Orionce na Vinohradech. Ve Studničkově ulici bylo už v roce 1953 zřízeno pracoviště pro práci s pokusnými zvířaty. Ke stejnému účelu sloužilo i nejvzdálenější pracoviště v Jilemnici v Krkonoších, zrušené na začátku devadesátých let. Původně bylo vybudované jako náhradní prostor pro případ válečného konfliktu a mělo být vybavené tak, aby umožnilo provoz transfuzní služby a hematologických laboratoří.

S rozšířením problematiky řešené v ÚHKT stoupal i počet zaměstnanců a roztříštěnost pracovišť ztěžovala práci. Po složitém jednání s památkáři byla postavena dvoupatrová nástavba na budově B (dokončena v roce 1976). Umožnilo se tím přestěhování oddělení z Orionky a umístění dokumentace, posluchárny a lékařských pokojů v nástavbě. V roce 1978 byl dostavěn další objekt v zahradě (budova C), kde byla umístěna hospodářská správa, zvěřinec a nové výzkumné laboratoře. Detašovaná pracoviště byla postupně přestěhována a ústav místně sjednocen na dobu delší než deset let. Zvyšující se nároky na kvalitu prostorů pro práci s přípravky, které se podávají do krevního oběhu pacientů, si vynutily přestěhování oddělení na zpracování kostní dřeně a kryokonzervace společně s bankou pupečníkové krve do nové budovy Kliniky dětské onkologie FN v Motole.

Během ředitelského období prof. Cetkovského se areál rozvíjí a mění se koncepce využití budov - s důrazem na vyšší funkčnost a celkovou modernizaci - jejímž středobodem je vždy špičková péče a pacient.